školská 28

komunikační
prostor

Newsletter

Přihlásit se k odběru Newsletter feed

Vyhledávání

Přednáška

Alois Beer

Na vandru..., čtení
St 20.5. - 21:30

Večer Aloise Beera - čtení textů a projekce

V Městském muzeu v Dobrušce je uložena pozůstalost A. Beera (narodil se roku 1833, zemřel roku 1897). Beer se živil jako soustružník a podomní prodavač vlastnoručně vyrobeného zboží, ale byl nadšeným a pozorným cestovatelem, pozorovatelem, písmákem a vzácně nadaným kreslířem a malířem. Jeho poznámkové bloky skýtají stovky zápisků, ilustrací a obrazů zašlých časů. Jsou tam výjevy z rodného městečka i záznamy z cest, během kterých jako tovaryš prošel tehdejší Rakousko-Uhersko a později poutoval po českých zemích za obživou doprovázen dcerou Hedvikou. Spisovatel Karel Michl z archivu vybral a vydal v nakladatelství Kruh několik knih: Nevděk (1936), Lituji, že nejsem básník (1970), Alois Beer na vandru (1973) a Památnosti mého podomování (1978). Postava svérázného umělce není v oficiálních dějinách českého umění, ale ptáme se proč?

Projekce Beerových kreseb a čtené úryvky z cestovních zápisků jsou připomenutím umění osobnosti, která překvapivě v něčem se může stát znovu aktuální..

ukázka z: "Památnosti mého podomování" (1978).

"...Poněvadž jsem příznivým časem, a bez sněhu puzen byl po výdělku při čemž bych v mém oddechu i tento čas sužitkoval, totiž s kreslením atd. Můj výdělek bylo cestování, jelikož jsem se mého povolání s nevděku vzdával. Dne 9. ledna po snídani maje již škatuli s brejlemi a knoflíky uchystanou, tak ji podpaži a k ní deštník přidržel, bez něj jsem nikam nechodil a pádil z Dobrušky ven... a tak dostav se do nové hospody na rozcestí na temeně a k Plasnici patřící; tam dav si kleines Bier mysle že tu odbydu karty, pozvání atd. ...
....Šli jsme as 400 kroků a stáli u kovárny, kde sníh vyházen byl, odsud byla cesta ukopanější, po ní as 600 kroků vrávorajíce k faře kam stezka byla vymetena a tak jsme vstoupili do fary... Zaklepal jsem a na slovo uvnitř: Herein! vstoupili jsme do "čeledníka". Byl to pokoj v něm slečna stará kuchařka a jedna mladší pak služka drala peří, příšel tlustý pan farář padesátník jemu Hedvika ruku políbila, já se uklonil a všecky zdravil a počal nabízeti, kde již holce podali k sedení, takto: Hochwürden! Habe verschiedene Brillen sind mitunter feine Augengläser, Vergrößerungs Gläser. Na toto tázal se pan farář, odkud jsem. (Woher sind Sie? Sagte: Aus Dobruška.) Tak jste Čech!? Řekl jsem k službám! Veškeré osobnosti byly české. Tehdy ukažte co prodáváte! řekl farář. Já rozšněroval škatuli s brejlemi atd. Pan farář vybral si zvětšovací sklo a z druhé škatule zase kuchařka košilní knoflíčky a Abecedu, a vykladačky, tehdy společně utržil as 1 Zl.

Holce dala šaty oschnouti a horké mléko s chlebem a řkouce slečna: My ty věci kromě nepotřebujeme, to jsme jen proto koupili abyste peníze dostal. Pan farář mi pomáhal skládati, vyptávaje se a já zkrátka naši cestu vylíčil a nákresy Dobřan ukázal. Mezi tím přišel čeledín oznamujíce na příští den pohřeb, že tam jeden "s vrchu" (vom Berge Einer wartet drausen) tak šel pan farář do síně a když přišel bědujíce řka: Kdyby nikdo v těchto dnech neumíral! Jaký to bude pohřeb? Všecko zaváté! Až z toho hrůza!..."

"...Od myslivny příkřeji lesem dosáhli jsme hřbet pohoří... s výšinou "Špičák" zvanou, poněvadž z třech stran tvoří homoli, jehlanec a vypíná se nad Plasnicemi. Na Špičáku šikmý balvan strmící a pod rozválených ohromných kamenů mechem travou, keře zarostlé a mezi tímto vypínají se leckde smrky...

Já netušil zdánlivou rovinu šikmou a chtěje ji vyzkoušeti a pak do Dešné jíti, ale sotva jsem slezl keřemi na první balvan, tu jsem poznal, že cesta ošemetná stoupl na trávník as 1- metrů obvodu a ten se s mnou až pod břich zbořil při čem seznal dutinu mezi dvouma balvany, uvnitř sucho z něhož zapáchal ztuchlý travný vzduch - nyní zřejmé bylo nebezpečí - na vrch zpět jsem se nemohl vyšplhati, kde mi děvče překáželo a dolů ač ještě daleko podobalo se snadněji, tu jsem zkoušel všelijak abych bez pohromi přišel k svému cíli... Při každé tlápotě bylo vidění prales ve stráni, z kamene na balvan byly traviny neb křoviny, někde moc tlustě mechu tvořilo most; nikde stopy ani zvěře, ni ptáků... Bylo to báječné; krása, útvary, druhy rostlin, ale jsem radši byl, kdy jsem na půdu země vstoupil, kde živočichové, mouchy a ptáci prolétají..."

Alois Beer

Další fotografie 

alois Beer
Alois Beer