školská 28

komunikační
prostor

Newsletter

Přihlásit se k odběru Newsletter feed

Vyhledávání

Autorské čtení

KINOKABARET: Vojtěch Bohuslav - Co si počneme?

Cyklus si klade za cíl představovat tvorbu mladých scénáristů. Dosud nerealizované filmy dostanou možnost alespoň na jeden večer ožít v podobě inscenovaného čtení.
Čt 23.2. - 19:30

Tvůrčí tým (režie, scénografie, dramaturgie): Vojtěch Bohuslav, Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Natálie Císařovská

Některé události s člověkem zatřesou tak, že se položí. Musí si pak, však víte, na chvíli odpočinout. Něžinka Bonapartová už ale leží v katalepsii příliš dlouho. Obklopuje ji jen nemocniční bílá, v krvi jí koluje umělá výživa. Holčička (dobrá, Něžince bude už brzy dvacet) vyrůstala ve funkcionalistické vile hranatého města a všechno bylo tak nějak... transparentní. Do chvíle, než se jí rozešeli rodiče. Jenže co teprve, až rozlepí oči a svět, který spatří, nebude docela jako dřív? Co si počneme, Něžinko? Od toho tady je Vypraveč, scenárista je tady pro Něžinku. Časem k ní promluví. Vymyslí jí rozptýlení.

Některé události s člověkem otřesou tak, že se musí spustit ke kořenům, aby znovu našel tvář. Jako malé dítko jezdívala Něžinka Bonapartová do Nečtin, zapomnuté vísky uprostřed lesů České Sibiře, vlhkého důlku daleko od velkého světa. V Nečtinách žije Moly, Něžinčina svérázná prababička. Teď už jí táhne na stovku, ale ještě když byla v plné síle, vydědila svoje potomky, a ti do vsi přestali jezdit. Ale teď se o sebe nedovede postarat, leží a zírá do stropu. Mystickou silou si přivolá Něžinku a možná ji něčemu přiučí.

Prázdnotu deprese nahradíme přehršlem podnětů. Něžinku čeká spletitá cesta mikrokosmem Nečtin, kde čas plyne jinak, kde se lze dotknout minulosti a mrtví předkové z parte na vývěsce tak úplně neodcházejí. Průvodcem na tripu bude Něžince Milanko, esoterik z východního Slovenska, který provází turisty v nedaleké krasové jeskyni.

Nečtinami kráčely dějiny. Přesněji řečeno, kráčel tamtudy Napoleon se svým vojskem, když táhl na Rusko. Teď po nich bloumá Něžinka Bonapartová a neví, co si počít. Starousedlíky láká její jméno, cení se v kraji nad zlato. Ledaskdo si na ni brousí zuby. Chtěli by ji do sbírky či do rodiny. Vlastní krev, prababička Moly, Něžinkou pohrdá.

Bude potřeba vybavit si dávná traumata, odčinit dědičnou vinu předků, zakusit, čeho se nejvíc bojí.

Někdy musí člověk sestoupit zpátky do jeskyně, aby došel smíření.

Ukázka:
Něžinka češe Moly vlasy hřebínkem z žeber nutrie. Občas se ozve Molyno chraplavé „au“. Víčka přetírá zlatým práškem. Rty korálovou rtěnkou. Líčí Moly tak, jak jsme jí samu někdy vídávali nalíčenou.
Něžinka sama má urousané mastné vlasy, pleť popelavou.

MOLY: Děláš mi ksicht nějaký lehkonožky.
NĚŽINKA: Jen ještě trošku tvářenky…

Výsledek Něžinčina úsilí: Moly v černých šatech, co zužují pas; vzhledem připomíná Něžinku, jak ji známe z dřívějška.

VYPRAVĚČ m. o.: Obklopí ji chvojím, jak se to u nás dělá, když jde o myslivce nebo myslivcovu družku.

Kolem Moly se objeví smrkové chvojí. Vypadá, jako by odpočívala v lůžku lesa.

Vstup 100,-