školská 28

komunikační
prostor

Newsletter

Přihlásit se k odběru Newsletter feed

Vyhledávání

Hlavní Galerie

Organely

Frank Herrmann Tomáš Medek
21.8.6.9.
Po 20.8. - 19:30

Fotogalerie

V roce 2001 jsem měl to štěstí zúčastnit se residence na zámku Čimelice pořádané Centrem pro současné umění v Praze s podporou Ohio Arts Council. Namaloval jsem tam několik malých obrazů a jeden větší s názvem “Cimelice Thinking: Fumeripits and the Brazza Baroque”, který jsem věnoval do sbírky Nadace pro současné umění.

V závěru pobytu jsem vytvořil tři černobílé koláže z fotokopie štítů novoguinejského kmene Asmatů, který jsem našel na intenretu. Přivezl jsem si je sebou domů a nechal se jimi inspirovat při práci na mnoha malbách. Loni na jaře jsem měl možnost seznámit se s technikou laserového řezu v Rapid Prototyping Center na Collage of Design, Architecture, Art and Planning, University of Cincinnati. Koláže jsem naskenoval, vyřezal laserem z dvojitého silného bavlněného plátna vyztuženého měděnými dráty a namaloval. Mohou stát samostatně v prostoru nebo být zavěšeny jako nástěnný reliéf. Představa, že archaické řezbářské motivy jsou skenovány a reinterpretovány něčím, co lze považovat za moderní řezbářství, mi přijde zajímavá a jsem rád, že tyto obrazy mohu poprvé vystavit v galerii Školská 28.

Frank Herrmann je profesorem malby na University of Cincinnati’s College of DAAP v Ohiu.

Tomáš Medek

Tvar uzlu poznal jsem až po základy... (–Dante, Ráj)

O co se autor svým počínáním vlastně v poslední době pokouší? Sestavuje chaotickou motanici, chystá se ji rozmotat, nebo chce pro nás objevit skryté “svinuté dimenze”?

Nejnovější rozměrnou práci Tomáše Medka nazvanou “Tangle/Untangle”, tvoří systém čtvrtkruhových segmentů. Jejich spojováním do celku vzniká množství náhodných, nebo autorem zvolených variací zauzleného tvaru. Gordický uzel se kupříkladu snaží rozetnout rovněž superstrunná teorie.

Tvar, který může někomu připadat jako “pouhý” zašmodrchaný provázek, připomene třeba jinému trojrozměrnou abstrakci jedné z Calabiho-Yauových variet. Pod tímto názvem se totiž skrývá jeden ze zajímavých problémů současné fyziky. Jde o prostor, do něhož lze “svinout” dodatečné rozměry předpovídané pomocí tzv. teorie strun. Medkův objekt má nicméně své čistě výtvarné zvláštnosti - může měnit tvar s každou novou instalací, z překližky vyřezané segmenty jsou navzájem pospojovány truhlářskými svorkami ještě podtrhujícími “modelovost” a “neukončenost” celého projektu. Ačkoliv zmíněný objekt vznikl nedávno, jeho předobraz, idea se objevuje už v roce 2000, kdy vzniká drobná, avšak důležitá práce nazvaná “Suk”.

Do této doby, přibližně od poloviny devadesátých let, zaujímá v jeho tvorbě klíčové místo především tvar krychle. Krychle bývá pro svou stabilitu symbolicky přirovnávána k zemi. Starověký Timaiův geometrický model prohlásil za strukturu (geometrickou podstatu) živlů tyto čtyři : čtyřstěn, který přiřadil k ohni, šestistěn (krychli) zemi, osmistěn vzduchu a dvanáctistěn vodě. (Z. Neubauer). Její pravidelný tvar Medkovi vytváří prostorový rámec, který “vyplňuje” někdy uspořádanou, jindy chaotickou strukturou. Některé variace tvoří prostorovou síť, mřížku, umožňující chápat objekt jako část, vzorec (pattern) řádově většího celku. Snaží se “nebýt jedním nebo mnohým, být mnohostí.” (Deleuze, Guattari). V těchto variacích se možná intuitivně autor pokouší nalézt místo či okamžik, kde se odehrává změna mezi uspořádaným a chaotickým stavem - terminologií fyziky osahává “hranu chaosu”. V mnoha případech je obtížné rozlišit význam slov jako “pořádek, řád” a “chaos”. Je tropický prales uspořádaný nebo chaotický systém? (I. Prigogin).

Příkladem za všechny může být Medkova “Krychle z krychlí” (1998), kde má fraktální uvažování prvky účinné tautologie. V pozdějších realizacích téma krychle proměňuje prostřednictvím magie předmětů - chaoticky působící strukturu sevřenou do tvaru krychle tvoří lžičky, lahve nebo hřebíky.

V posledních letech jakoby se koncept krychle stával pro Tomáše Medka poněkud těsným. Ve své tvorbě paradoxně postupuje opačně než bývá obvyklé. Od tvarové redukce směřuje k morfologicky složitějším formám, které “obléká” do prostorové “virtuální” sítě. Také v těchto průsvitných houštinách prostorových modelů můžeme spatřit skryté dimenze. Do hry však tentokrát vstupuje “genetická buněčná informace”, která modeluje elegantní, složitou topologii tvaru mandarinky nebo banánu.

Podobně jako v biologii vzrůstá úspěch druhu a jeho šance na přežití na hraně chaosu, mohli bychom vidět předpoklad vývoje autorovy tvorby právě v systémech, které jsou blízko hranice mezi uspořádáním a chaotickým chováním. Právě tento dynamický bod je tvůrčím krokem do nadcházející novosti, který bývá označován za podstatu evolučního procesu. Je to přinejmenším domněnka, jak to na světě a potažmo v umění chodí.

—Kaliopi Chamonikola, Jiří Sobotka

Mgr. Tomáš Medek

narozen 1969 v Brně, 1997 - 1998 magisterské studium, Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, 1992 - 1996 bakalářské studium, Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, ateliér sochařství, prof. Vladimír Preclík, 1983 - 1987 dřevomodelář a kovomodelář. Od roku 1998 asistentem ateliéru sochařství na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně u ak.soch. Michala Gabriela. Drřitel několika ocenění a grantů včetně Grantu Pollock-Krasner Foundation, New York, USA (2003).

Frank Herrmann je držitelem ocenění John Simon Guggenheim Memorial Foundation Fellowship. V roce 1972 absolvoval studia umění na University of Cinncinnati. Jeho malířská tvorba je inspirovaná asmatskou kulturou Papui Nové Guineje. Vyřezávané objekty a ornamentální motivy Asmatů, kteří nepoužívají písmo, vypovídají o historii národa, která je dodnes jen málo ovlivněná západní civilizací. Vizuálně i obsahově bohatý obrazový slovník, který Frank Herrmann vytvořil reinterpretací asmatských symbolů přibližuje nejen tuto kulturu, ale klade také otázky o povaze malířství a umění.
GalerieGalleryVernisážOpening

Organely

Image