školská 28

komunikační
prostor

Newsletter

Přihlásit se k odběru Newsletter feed

Vyhledávání

Prezentace Hlavní Galerie

Trace the Tweet

migrace, mimésis, koncilience:
19.5.15.6.
Pá 18.5. - 20:00

Vystavující autoři: Gertrude Moser Wagner, Claudia Mongini, Linda Čihařová, Marica Radojčič, Sher Doruff.

vernisáž zahájí Hermann J. Hendrich a Marcus Bergner.

Výstavní projekt „Trace the Tweet“ dvojice vídeňských kurátorek Gertrudy Moser-Wagner a Claudie Mongini naznačuje prostřednictvím několika instalací možné vzorce souběžnosti mezi uměleckým výzkumem a metodami, které nalezneme spíš v současném diskurzu přírodních věd. Jako inspiraci a východisko si zvolily témata týkající se převážně etologie ptáků, například jejich migrační dráhy, zpěv jako způsob orientace v prostoru a jako nástroj druhové i mezidruhové komunikace.

Výstava navazuje například na předchozí projekty srbské matematičky a konceptuální umělkyně Maricy Radojčičové " leť a zpívej" (fly and sing) a na etologické studie o významu ptačího zpěvu pro přežití jedince i druhu. Výstava reflektuje i současné "instantní" kódy komunikace, příznačné pro dnešní (informačními technologiemi utvářenou) civilizaci. Síťová distribuce neustálého „švitoření“ tedy cirkulace a recyklace krátkých řečových sdělení se stává důležitou součástí konverzace i symptomem procesu fragmentarizace jazyka a možná i způsobu myšlení. Autorky konceptu jsou přesvědčeny, že studium zvířecí komunikace může nabídnout nové referenční body a kontexty, nebo dokonce motivaci pro (znovu)nalezení vztahů mezi sémantickým znakem, prostředím a emocionální podstatou smyslového vnímání i naší identity.

Tweet, neboli pípání - jak lze označit zvláštní způsob ptačího hlasového projevu, který ještě nedospěl k artikulovanému, komplexnímu tvaru dospělého ptačího zpěvu, otevírá téma výstavy prostřednictvím několika hledisek. Například faktu rozdílných uměleckých přístupů, využívajících vědecká data a materialy, soustřeďující se kolem pojmu “píseň” a “ptáctvo”. Ale "pípání" neznamená jenom specifický obsah, ale i specifické metodologické přístupy k různým rozměrům našeho poznání, vnímané z perspectivy jejich skutečné komplexity. Je to také setkání různých disciplin, ale i různých činitelů, podmíněných tím, že oba účastníci dialogu jsou ochotni ustoupit od "logiky" vlastního odborného jazyka, od výlučnosti problémů, kterými se zabývají a přijmou pravidla hry na "pípání".

Znamená to také být ochoten revidovat své každodenní návyky, způsob vyjadřování a začít experimentovat s jinými vzorci. Cílem pak může být nejen dosažení jiné úrovně srozumitelnosti, ale také to, že jsou položeny základy pro jiný referenční rámec, definující modus umělecké tvorby. Pípání může být pokusem o syntézu mezi dvěma rozdínými jazyky a zpúsoby přemýšlení, které mohou být navzájem poměrně vzdálené. Podobně jako (nový) hudební nástroj, který zní novými témbry a kombinacemi tónů, nabízí pípání - tweet - švitoření novou formu syntézy mezi oblastí umělecké a vědecké tvorby. Platí to i pro vystavená díla na této výstavě.

Instalace Claudie Mongini "Red Thread" propojuje umělecký a teoretický rámec. Analyzuje zde fenomén “ptactvo” prostřednictvím procesu individualizace a mezioborová data a informace získané v doposud ukončených výzkumech, zde dostávají novou podobu estetické kompozice. Na druhé straně je to právě estetická stránka výchozího materialu, která může ovlivnit zpětně teorii vzniklými "příčnými" spojitostmi. Mongini ve své práci “Red thread/Červená nit ” (červená vlna, hřebíčky a kresba tužkou na zdi) vychází z grafické vizualizace matematického modelu, čerpajícího z teorie chaosu, což je oblast, kterou se zabývala ve své umělecké tvorbě poslední dobou. Série čísel - řada algorithmů - není pouze převedena do vizuální formy ve smyslu obrazově-prostorových vztahů, ale vytváří referenční vzorec, který je dále rozveden do prostoru galerie. Tkanivo a uzly jako výsledek číselných algoritmů se stávají východiskem pro vznik dalších uzlů a sítí, artikulovaných otázkami, napsanými tužkou na stěně jako okolnosti probíhajícího výzkumu a trajektorií linek na zdi galerie.

Video instalace a fotografei Maricy Radojčič vychází z její konstrukce byzantinské teorie.Teorie posloupnosti byla založena na principu protikladů a byla postavena na představě, že k pravdě (k logu) nelze přistupovat z pozice logických tvrzení. Poznání (gnosis) se lze dotknout (ale nikdy ji nelze dosáhnout) pouze v okamžiku osobního osvícení na emotivně-estetické úrovni. "Sny o létání, které si pamatuji z dětství ovlivnily moji potřebu hledání pravdy. Létací sny take to ovlivnily moje povolání matematika a po celý život jsem se létáním se zaujetím zabývala. Jednou se objevila za oknem mého bytu ve 12 patře vyčerpaná holubice. Dala jsem jí vodu, i když to bylo dost komplikované. Vyfotografovala jsem ji a napsala matematickou formuli vyjadřující akt létání."

Součástí projektu je doprovodný tématický program 14 června, Lejsci, modřinky a modřiny
Claudia Mongini představí svoje mezioborové projekty na pomezí vizuálního umění a matematiky, o abstrakci a biopolitice. Vít Zavadil pustí ukázky ze své rozsáhlé sbírky nahrávek ptačího a žabího zpěvu, sociolog Radan Haluzík a teoretik umění Jiří Zemánek promluví o otázkách mezidruhové komunikace jako inspirace pro umění i filosofii.
změna programu vyhrazena.

Připraveno ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze.